Podzimní okruh Malou Fatrou
Jak jde vidět podle mých častých příspěvků z oblasti Malé Fatry, mám toto slovenské pohoří opravdu v oblibě. Jednak kvůli jeho krásám a rozmanitosti, kterou poskytuje, ale také kvůli jeho snadné dostupnosti. I proto jsme v polovině října v práci s kolegy domluvili společný výlet zrovna do této části Slovenska. Termín padl na 16.října, což bylo pondělí, a i přesto, že jsem víkend trávil ve vinných sklípcích na jižní Moravě, podařilo se vše skloubit a v neděli v podvečer již naše parta Jindra, Luboš, Radek a má maličkost uháněla autem směr Terchová, kde jsme měli zajištěný penzion. Cesta i ubytování bylo bez komplikaci, takže jsme brzo vyrazili do vesnice najít místo, kde se můžeme najíst a taky probrat zítřejší plán cesty. Samozřejmě bylo potřeba se taky důkladně „aklimatizovat“ , s čím nám v hospůdce dobře pomohli :). Bohužel byla neděle, takže jsme se museli brzy přesunout do penzionu, kde jsme v dobře nastartované „aklimatizaci“ pokračovali z domácích zásob. Takto jsme se posilňovali až do chvíle, kdy jsme zhodnotili, že už by bylo vhodné jít si aspoň na chvíli lehnout, protože budíček nastavený na 5:00 bude nekompromisní.
Ráno proběhlo tak rychle, až si ho skoro ani nepamatuji a už jsme se snažili pořádně zahřát šlapáním po hlavní silnici k hotelu Diery, u kterého jsme opustili asfalt a začali stoupat po zelené turistické značce na první vrchol, kterým byl Malý Rozsutec. Když jsme míjeli krásnou osadu Podrozsutce, začínalo svítat a obloha slibovala krásný východ slunce, takže jsme rychle pokračovali k vrcholu. Kvalitní večerní příprava byla cítit hned v prvním prudkém stoupání a tělo se snažilo ze sebe vypotit všechny tekutiny, které jsme do sebe během včerejšího večera poslali, a že jich nebylo málo.
Ale ani se mi nestačila domotat hlava a už jsme stáli u vrcholového značení. Na trápení při prvním z dnešních mnoha stoupání bylo zapomenuto ihned, jakmile jsme zahlédli tu krásu všude kolem. Ranní mlhy bojovaly s prvními slunečními paprsky, které ještě více zvýrazňovaly nádherné podzimní zbarvení okolní přírody. Podzim na Malé Fatře má prostě kouzlo. Jelikož nás toho dneska čekalo ještě dost, dlouho jsme se nezdržovali a pustili se zajímavým klesání do sedla Medzirozsutce, ve kterém jsme se jen na chvilku zastavili, doplnili tekutiny a hned zase začali stoupat na Velký Rozsutec.
Výstup šel rychle a i s kocháním se okolní krajinou jsme za 35minut stáli na vrcholu a užívali si té samoty kolem. Doposud jsme neviděli ani živáčka, přestože počasí bylo přímo ukázkové. Toto opravdu stojí za den volna a brzké ranní vstávání. Dolů se nám moc nechtělo, takže jsme v pohodě posnídali, odpočinuli si a až poté pokračovali dále přes sedlo Medziholie na mohutný Stoh. Ten nás svým monotónním táhlým stoupáním trochu unavil a většina pociťovala lehkou únavu, kterou jsme připisovali již zmíněné večerní „aklimatizaci“, takže jsme byli rádi, že jsme si nahoře udělali delší přestávku a jelikož sluníčko začínalo už pěkně hřát byla tato pauza velmi příjemná.
Poté jsme pokračovali dále přes Chrbát Stohu, Poludňový gruň, Severný a Južný vrchol Steny až na chatu Pod Chlebom. Tady jsme poseděli dali si oběd, doplnili vitamín B a plní nových sil se vydali stoupat do Snilovského sedla. Tady bylo kvůli lanovce docela rušno, takže jsme raději přidali do kroku a po chvilce již stáli na nejvyšším vrcholu Malé Fatry.
Na Velkém Kriváni jsme už žertovali, že odtud to už máme jen z kopce. Ale tohle byl jeden z největších vtipů, který nás poté provázel zbytkem trasy. V sedle Bublen za vrcholem Pekelník jsme odbočili na žlutou a posléze modrou značku, kde jsme byli skoro jako na horské dráze. Následující tři vrcholy jsou totiž vždy odděleny sedly a my jsme tak střídavě stoupali a klesali, abychom mohli vzápětí zase potrápit už unavené nohy stoupáním.
I přesto byla tato část výletu nádherná a všechny tři vrcholy Kraviarske, Žitné a Baraniarky jsou neprávem opomíjené kouty Malé Fatry a určitě zde najdete více klidu než na profláknutém Rozsutci nebo Stohu. Z Baraniarek jsme se pustili do poměrně prudkého klesání na sedlo Príslop. Slunce už nemělo daleko k obzoru, ale i přesto jsme se rozhodli stoupat dále na Sokolie a pokud možno chytit na tomto vrcholu západ slunce, i když časová hodnota na rozcestníku hrála proti nám. I přesto jsme zvolili svižné tempo a na vrcholu stáli za necelou půlhodinku a tedy na poslední chvíli stihli i poslední paprsky slunce, které nádherně nasvěcovaly oba Rozsutce.
Po tomto krásném představení jsme již za nastupujícího šera vyrazili hřebenem Sokolie na Malé noclahy, kde se den definitivně přehoupl do tmy. Na klesání k Obšivance jsme vytáhli čelovky a tento zajímavý sestup jsme absolvovali za jejich svitu. Unavené nohy si sestup náramně užívaly, ale nakonec nás donesly v 19h až k penzionu od kterého jsme v 6h ráno na tento krásný okruh vyráželi.
Za těch 13h jsme ušli přibližně 35km a překonali necelých 3000 výškových metrů (data z GPS hodinek TOMTOM a GARMIN se trochu neshodovaly, video na konci článku je z TOMTOM). Potom jsme se už jen přemístili na dobrou večeři v místní Haluškárni a vyrazili na cestu domů. Ta pohodově ubíhala a shodli jsme se na tom, že ačkoli jsme v této sestavě byli spolu na delším výletě poprvé, sedli jsme si „výkonostně“ tak dobře, že jsme hned začali plánovat další společný výlet. Protože tento stál vážně zato a určitě nikdo nelitoval, že si na takto nádherné pondělí vzal v práci day off.
Náhledy fotografií ze složky Podzimní okruh Malou Fatrou