Jdi na obsah Jdi na menu

                                         Podzimní okruh Malou Fatrou

      Jak jde vidět podle mých častých příspěvků z oblasti Malé Fatry, mám toto slovenské pohoří opravdu v oblibě. Jednak kvůli jeho krásám a rozmanitosti, kterou poskytuje, ale také kvůli jeho snadné dostupnosti. I proto jsme v polovině října v práci s kolegy domluvili společný výlet zrovna do této části Slovenska. Termín padl na 16.října, což bylo pondělí, a i přesto, že jsem víkend trávil ve vinných sklípcích na jižní Moravě, podařilo se vše skloubit a v neděli v podvečer již naše parta Jindra, Luboš, Radek a má maličkost uháněla autem směr Terchová, kde jsme měli zajištěný penzion. Cesta i ubytování bylo bez komplikaci, takže jsme brzo vyrazili do vesnice najít místo, kde se můžeme najíst a taky probrat zítřejší plán cesty. Samozřejmě bylo potřeba se taky důkladně „aklimatizovat“ , s čím nám v hospůdce dobře pomohli :). Bohužel byla neděle, takže jsme se museli brzy přesunout do penzionu, kde jsme v dobře nastartované „aklimatizaci“ pokračovali z domácích zásob. Takto jsme se posilňovali až do chvíle, kdy jsme zhodnotili, že už by bylo vhodné jít si aspoň na chvíli lehnout, protože budíček nastavený na 5:00 bude nekompromisní.

trek-mala-fatra-02-1280.jpgRáno proběhlo tak rychle, až si ho skoro ani nepamatuji a už jsme se snažili pořádně zahřát šlapáním po hlavní silnici k hotelu Diery, u kterého jsme opustili asfalt a začali stoupat po zelené turistické značce na první vrchol, kterým byl Malý Rozsutec. Když jsme míjeli krásnou osadu Podrozsutce, začínalo svítat a obloha slibovala krásný východ slunce, takže jsme rychle pokračovali k vrcholu. Kvalitní večerní příprava byla cítit hned v prvním prudkém stoupání a tělo se snažilo ze sebe vypotit všechny tekutiny, které jsme do sebe během včerejšího večera poslali, a že jich nebylo málo.

trek-mala-fatra-19-1280.jpgAle ani se mi nestačila domotat hlava a už jsme stáli u vrcholového značení. Na trápení při prvním z dnešních mnoha stoupání bylo zapomenuto ihned, jakmile jsme zahlédli tu krásu všude kolem. Ranní mlhy bojovaly s prvními slunečními paprsky, které ještě více zvýrazňovaly nádherné podzimní zbarvení okolní přírody. Podzim na Malé Fatře má prostě kouzlo. Jelikož nás toho dneska čekalo ještě dost, dlouho jsme se nezdržovali a pustili se zajímavým klesání do sedla Medzirozsutce, ve kterém jsme se jen na chvilku zastavili, doplnili tekutiny a hned zase začali stoupat na Velký Rozsutec.

panorama-01-velky-rozsutec-1280.jpg

Výstup šel rychle a i s kocháním se okolní krajinou jsme za 35minut stáli na vrcholu a užívali si té samoty kolem. Doposud jsme neviděli ani živáčka, přestože počasí bylo přímo ukázkové. Toto opravdu stojí za den volna a brzké ranní vstávání. Dolů se nám moc nechtělo, takže jsme v pohodě posnídali, odpočinuli si a až poté pokračovali dále přes sedlo Medziholie na mohutný Stoh. Ten nás svým monotónním táhlým stoupáním trochu unavil a většina pociťovala lehkou únavu, kterou jsme připisovali již zmíněné večerní „aklimatizaci“, takže jsme byli rádi, že jsme si nahoře udělali delší přestávku a jelikož sluníčko začínalo už pěkně hřát byla tato pauza velmi příjemná.

trek-mala-fatra-47-1280.jpgPoté jsme pokračovali dále přes Chrbát Stohu, Poludňový gruň, Severný a Južný vrchol Steny až na chatu Pod Chlebom. Tady jsme poseděli dali si oběd, doplnili vitamín B a plní nových sil se vydali stoupat do Snilovského sedla. Tady bylo kvůli lanovce docela rušno, takže jsme raději přidali do kroku a po chvilce již stáli na nejvyšším vrcholu Malé Fatry.

trek-mala-fatra-49-1280.jpgNa Velkém Kriváni jsme už žertovali, že odtud to už máme jen z kopce. Ale tohle byl jeden z největších vtipů, který nás poté provázel zbytkem trasy. V sedle Bublen za vrcholem Pekelník jsme odbočili na žlutou a posléze modrou značku, kde jsme byli skoro jako na horské dráze. Následující tři vrcholy jsou totiž vždy odděleny sedly a my jsme tak střídavě stoupali a klesali, abychom mohli vzápětí zase potrápit už unavené nohy stoupáním.

trek-mala-fatra-63-1280.jpgI přesto byla tato část výletu nádherná a všechny tři vrcholy Kraviarske, Žitné a Baraniarky jsou neprávem opomíjené kouty Malé Fatry a určitě zde najdete více klidu než na profláknutém Rozsutci nebo Stohu. Z Baraniarek jsme se pustili do poměrně prudkého klesání na sedlo Príslop. Slunce už nemělo daleko k obzoru, ale i přesto jsme se rozhodli stoupat dále na Sokolie a pokud možno chytit na tomto vrcholu západ slunce, i když časová hodnota na rozcestníku hrála proti nám. I přesto jsme zvolili svižné tempo a na vrcholu stáli za necelou půlhodinku a tedy na poslední chvíli stihli i poslední paprsky slunce, které nádherně nasvěcovaly oba Rozsutce.

trek-mala-fatra-68-1280.jpgPo tomto krásném představení jsme již za nastupujícího šera vyrazili hřebenem Sokolie na Malé noclahy, kde se den definitivně přehoupl do tmy. Na klesání k Obšivance jsme vytáhli čelovky a tento zajímavý sestup jsme absolvovali za jejich svitu. Unavené nohy si sestup náramně užívaly, ale nakonec nás donesly v 19h až k penzionu od kterého jsme v 6h ráno na tento krásný okruh vyráželi.

trek-mala-fatra-71-1280.jpgZa těch 13h jsme ušli přibližně 35km a překonali necelých 3000 výškových metrů (data z GPS hodinek TOMTOM a GARMIN se trochu neshodovaly, video na konci článku je z TOMTOM). Potom jsme se už jen přemístili na dobrou večeři v místní Haluškárni a vyrazili na cestu domů. Ta pohodově ubíhala a shodli jsme se na tom, že ačkoli jsme v této sestavě byli spolu na delším výletě poprvé, sedli jsme si „výkonostně“ tak dobře, že jsme hned začali plánovat další společný výlet. Protože tento stál vážně zato a určitě nikdo nelitoval, že si na takto nádherné pondělí vzal v práci day off.

 

 

Náhledy fotografií ze složky Podzimní okruh Malou Fatrou

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář